LIDÉ V LMŠ

Nejsme tu pro to, abychom děti učili, ale abychom je bezpečně prováděli při objevování světa. Věříme, že jsou děti moudré a svobodné bytosti a snažíme se jim nabídnout bezpečné a podnětné prostředí, aby se mohly rozvíjet, jak potřebují. Víme, že práce s dětmi vyžaduje neustálou práci na sobě. Čteme knihy, navštěvujeme kurzy, diskutujeme a učíme se tím navzájem. Snažíme se konat vědomě a s pokorou. Jsme nadšení :). Není to jen práce - je to hra, má to smysl, je to cesta rozvoje, která nás baví.

Už několik let jsme skvělý tým :).

Zuzana Zemanová
ředitelka školky

Ještě před pár lety jsem si myslela, že se v životě chci soustředit spíše na zvířata a přírodu než na malé lidi, ale moje dvě dcerky mi ukázaly, že nejsmysluplnější je pro mě kombinace obojího. Mám ráda výlety a spaní ve stanu, ráda pozoruji děti absolutně ponořené do hry, snažím se přemýšlet ekologicky a s chutí uvolňuji své přetlaky zpěvem. Jsem nadšená, že společně s dětmi můžu pozorovat každodenní proměny přírody během celého roku - každý den stejně a přece pokaždé jinak.

Josef Nociar
chůva :)

Své dětství jsem trávil často s kamarády a ještě více sám, jen s pstruhy, raky a mloky v hloubi Lovětínské rokle. To mě ovlivnilo mnohem více, než cokoliv jiného později. I proto také chci být průvodcem ostatním dětem na cestě přírodou, v jejich prvních letech života. Vše, co přišlo poté, mělo ale také svůj význam a důležitost. Po střední škole jsem se živil několik roků s vařečkou a noži a tedy převážně rukama. Díky tomu jsem také poznal jiné kultury, úžasné lidi a odhodil přitom spoustu strachů. Zkusil jsem ještě další řemesla, třeba s pilou a sekerou nebo ve výškách střech. Jindy jsem zase zaměstnával více hlavu, a to studiem aplikované ekologiem, dále ochrany přírody a při tom výzkumem lužních lesů Evropy. Poslední dobou trávím spoustu času v třebosickém luhu, kde spolu s dětmi zkoumám především sebe. Důvěřuji, učím se stále přijímat a při všem, co dělám, dávám kromě rukou a hlavy stále větší a větší prostor srdci.

Anna Valu
chůva

S hlubokou úctou k přírodě, nadšením pro tvorbu, zkoumání a poznávání života, s radostí ze svobodné hry. Přesto, že jsem vystudovanou grafičkou, od narození dcery se raději s tlupou dětí brodím v holinkách vysokou trávou nebo prodírám houštím. Čerpám ze zkušeností v pilotním projektu Kreativního učení a snažím se uplatňovat principy arteterapie a artefiletiky díky absolvovanému výcviku. Ráda zpívám a vyprávím příběhy, tvořím z přírodních materiálů, sbírám byliny a věřím v kouzelné bytosti.
Ve školce mne potkáte ve středu a ve čtvrtek.

Martina Ptáčková
pedagožka

Už jako malá holka jsem chtěla učit. K tomu jsem směřovala i během svých studií, ale vždy jsem si myslela, že budu pracovat dětmi na druhém stupni základní školy. Když jsem začala učit angličtinu, chtělo se po mně, abych učila podle učebnic. Ale mně se nechtělo. Při studiu speciální pedagogiky jsem pak pochopila, co to skutečně znamená ten „individuální přístup“, kterým se mnoho škol ohánělo, jak ho mají, ale k osnovám a těm přeplněným třídám mi to nějak nesedělo. Do toho mi život vložil do náručí postupně dva syny a doma jsme si řekli, že to pro ně chceme jinak. Začali jsme řešit, jak to udělat, a našli Zeměkus. A protože tu je dobře nejen mým dětem, ale i mně, byla jsem opravdu ráda, když se naskytla možnost tomu místu a lidem v něm dát i kus sebe. Jsem vděčná, že mohu být tady a sledovat, jak děti rostou a proměňují se, jak tvoří a hrají si, jak se učí být sami (se) sebou i jak být s ostatními. Už totiž nechci učit děti. Chci se učit společně s nimi.