LIDÉ V LESNÍM KLUBU

Nejsme tu pro to, abychom děti učili, ale abychom je bezpečně prováděli při objevování světa. Věříme, že jsou děti moudré a svobodné bytosti a snažíme se jim nabídnout bezpečné a podnětné prostředí, aby se mohly rozvíjet, jak potřebují. Víme, že práce s dětmi vyžaduje neustálou práci na sobě. Čteme knihy, navštěvujeme kurzy, diskutujeme a učíme se tím navzájem. Snažíme se konat vědomě a s pokorou. Jsme nadšení :). Není to jen práce - je to hra, má to smysl, je to cesta rozvoje, která nás baví.

Josef Nociar



Své dětství jsem trávil často s kamarády a ještě více sám, jen s pstruhy, raky a mloky v hloubi Lovětínské rokle. To mě ovlivnilo mnohem více, než cokoliv jiného později. I proto také chci být průvodcem ostatním dětem na cestě přírodou, v jejich prvních letech života. Vše, co přišlo poté, mělo ale také svůj význam a důležitost. Po střední škole jsem se živil několik roků s vařečkou a noži a tedy převážně rukama. Díky tomu jsem také poznal jiné kultury, úžasné lidi a odhodil přitom spoustu strachů. Zkusil jsem ještě další řemesla, třeba s pilou a sekerou nebo ve výškách střech. Jindy jsem zase zaměstnával více hlavu, a to studiem aplikované ekologie a ochrany přírody na ČZU Praha a také výzkumem lužních lesů Evropy. Poslední dobou trávím spoustu času v třebosickém luhu, kde spolu s dětmi zkoumám především sebe. Důvěřuji, učím se stále přijímat a při všem, co dělám, dávám kromě rukou a hlavy stále větší a větší prostor srdci.

Zuzana Zemanová



Ještě před pár lety jsem si myslela, že se v životě chci soustředit spíše na zvířata a přírodu než na malé lidi, ale moje dvě dcerky mi ukázaly, že nejsmysluplnější je pro mě kombinace obojího. Mám ráda výlety a spaní ve stanu, ráda pozoruji děti absolutně ponořené do hry, snažím se přemýšlet ekologicky a s chutí uvolňuji své přetlaky zpěvem. Po studiu tropického zemědělství a speciálního chovatelství si teď snažím rozšířit obzory v předškolní pedagogice, ze které čerpám další náměty k přemýšlení o společné kooperaci dětí a dospělých. Jsem nadšená, že můžu trávit svůj čas společně s dětmi a že se můžu stát součástí přírody a pozorovat její každodenní proměny během celého roku.

Lucie Beránková



Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se mohla naučit v mateřské škole. Ale nenaučila jsem se to ani na střední a vysoké škole. Jsem moc vděčná, že mám velké učitelky, své tři dcery. Že skoro celý svůj dosavadní život pracuji s dětmi, od kterých se lze stále učit. Že potkávám lidi, kteří mi zapadají do mozaiky mého života. Jsem ráda, že můžu dělat práci, která mě těší a dává mi smysl.

Barbora Lemberková



Barča v naší školce pracovala od září 2015 do června 2017. Po pauze, při které většinu svého času věnovala synovi Kryšpínovi, se znovu z vesela vrací. Od dětství má (nejen díky skautingu) blízko z přírodě a dětem. V dnešním světě jí dává velký smysl vracet se k bytí v přírodě a nabídnout to i těm nejmenším z nás. Kromě provázení ve školce se také věnuje "dulení", zahradničení, bylinkám, šití, tvoření a jiným radostným činnostem.

Ivana Munday



Na nový medailonek se brzy těšíme.

Děkujeme i ostatním průvodcům, kteří v minulosti lesním klubem prošli a jejichž počínání ho také obohatilo.

“Abychom důvěřovali dětem, musíme se prvně naučit důvěřovat sobě.”