LIDÉ V LESNÍM KLUBU

Nejsme tu pro to, abychom děti učili, ale abychom je bezpečně prováděli při objevování světa. Věříme, že jsou děti moudré a svobodné bytosti a snažíme se jim nabídnout bezpečné a podnětné prostředí, aby se mohly rozvíjet, jak potřebují. Víme, že práce s dětmi vyžaduje neustálou práci na sobě. Čteme knihy, navštěvujeme kurzy, diskutujeme a učíme se tím navzájem. Snažíme se konat vědomě a s pokorou. Jsme nadšení :). Není to jen práce - je to hra, má to smysl, je to cesta rozvoje, která nás baví.

Josef Nociar



Své dětství jsem trávil často s kamarády a ještě více sám, jen s pstruhy, raky a mloky v hloubi Lovětínské rokle. To mě ovlivnilo mnohem více, než cokoliv jiného později. I proto také chci být průvodcem ostatním dětem na cestě přírodou, v jejich prvních letech života. Vše, co přišlo poté, mělo ale také svůj význam a důležitost. Po střední škole jsem se živil několik roků s vařečkou a noži a tedy převážně rukama. Díky tomu jsem také poznal jiné kultury, úžasné lidi a odhodil přitom spoustu strachů. Zkusil jsem ještě další řemesla, třeba s pilou a sekerou nebo ve výškách střech. Jindy jsem zase zaměstnával více hlavu, a to studiem aplikované ekologie a ochrany přírody na ČZU Praha a také výzkumem lužních lesů Evropy. Poslední dobou trávím spoustu času v třebosickém luhu, kde spolu s dětmi zkoumám především sebe. Důvěřuji, učím se stále přijímat a při všem, co dělám, dávám kromě rukou a hlavy stále větší a větší prostor srdci.

Jana Dobešová



Janu po ukončení studií biologie v Praze vítr zavál zpět do rodných Pardubic. Po cestě vyzkoušela práci v lesních školkách v Praze a v Hradci Králové a nadšení pro ně ji i nadále neopouští. V životě ji krom mnoha jiných věcí ovlivnil skauting, kde má prostor zkoumat, jak lze rozvíjet druhé. To jí baví. Taky jí baví zpívat. A těšit se z krásy všedností a být se svými lidmi. Absolvovala kurz Školka blízká přírodě pořádaný Asociací lesních mateřských škol a kurz Kreativní pedagogika - pedagogická kondice na Katedře autorské tvorby a pedagogiky na DAMU.

Lucie Beránková



Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se mohla naučit v mateřské škole. Ale nenaučila jsem se to ani na střední a vysoké škole. Jsem moc vděčná, že mám velké učitelky, své tři dcery. Že skoro celý svůj dosavadní život pracuji s dětmi, od kterých se lze stále učit. Že potkávám lidi, kteří mi zapadají do mozaiky mého života. Jsem ráda, že můžu dělat práci, která mě těší a dává mi smysl.

Veronika Němcová



Jsem maminkou dvou dětí, v současné době na rodičovské dovolené s mladší Malvínkou. Děti a rodina jsou pro mě na prvním místě, právě jim s láskou věnuji nejvíce času. Stejně tak ráda získávám nové zkušenosti a podporuji smysluplné věci a možnost dělat průvodce v lesní školce, která mi přišla do cesty, mě nadchla a každým dnem stráveným ve školce mě baví více. Děti a příroda jsou pro mě velkými učiteli a oboje dohromady je inspirace a to čemu se opravdu ráda věnuji.

Barbora Lemberková

(spřízněná duše, průvodce v záloze)



Barča v naší školce pracovala od září 2015 do června 2017. Nyní většinu svého času věnuje synovi Kryšpínovi a ve školce působí jako poradní hlas, podílí se na akcích a na všem, co lze z domova obsáhnout.

Děkujeme i ostatním průvodcům, kteří v minulosti lesním klubem prošli a jejichž počínání ho také obohatilo.

“Abychom důvěřovali dětem, musíme se prvně naučit důvěřovat sobě.”